To bylo totiž tak...Prohlížely jsme si s kamarádkou látky. Vybraly na malou slečnu dvě. Jednu si koupily holky samy, to byla ta s lištičkama. Druhou já s tím, že z ní chci něco na narozeniny pro ni ušít. A ono se to pořádně protáhlo. Jako jo, mělo to být k narozeninám, jenže k těm loňským.
Teď už ale nejsem ani těhotná a unavená, ani nemám šicí stroj a overlock na jediném stolečku pod schodama, udělala jsem jim místo na dvou stolech přes půl obýváku. Takže se mi šije jedna báseň a tím pádem toho í vice vzniká. Doháním resty a baví mě to. Teda přiznám se, že tunika mě už moc šít ani nebavila, protože když člověk na něco s výčitkama tak dlouho myslí, tak se pohledu na tu látku spíš bojí než těší :-) Nevadí, dala jsem si na ní záležet, tak snad se bude líbit.
Na přání má i kapsičku na kapesníček (vznikla zkrácením rukávů, tuniku jsem totiž nastříhala zároveň s tou liškovou, ehm...)
Jupí, hlavní je, že je hotovo a já ji hrdě předám :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář, dělají mi radost a povzbuzují k dalším příspěvkům.