sobota 21. března 2015

Pro malého frajera

Je to neuvěřitelné, ale je to už rok co se mi narodil synovec. Ten čas tak letí, až se toho občas trochu děsím.
Měla jsem jasno v tom, co pro něj, protože jsem to plánovala už k Vánocům, ale kvůli okolnostem to vše padlo.
Čekala tu na tu příležitost strašidýlková látka a v hlavě plán. Dostala jsem se k tomu až včera, na úplně poslední chvíli a dnes bude vše předáno. Taky proto jsem musela být ráda i za možnost přesunutého pracoviště na dvoře. Trojka se sice zrovna rozhodl, že nebude spát a taky se mi zlomily dvě jehly, ale s výsledkem jsem nakonec docela spokojená.

Fotku svého pracoviště jsem dělala až ve chvíli, kdy už byl overlock doma. Ale i tak tam bylo celkem těsno na tom malém stolečku. Paradoxně však mi bylo ještě líp než doma, protože můj šicí koutek je pod schodama (i ze včerejška jsem si odsla jednu bouli od kovové konstrukce), je tam docela těsno a nebýt dvou lampiček, tak i tma. Ale jsem ráda i za to, lepší, než šít na kuchyňském stole a stroj tahat do skříně a ze skříně.


 Nejdříve jsem se vrhla na triko. Chtěla jsema, aby bylo z více látek, proto mi přijde, že když je nějaká sada celá z jediné látky, působí to pak spíš jako pyžamo. Vytáhla jsem červenou a zelenou a přizvala Jedničku ať mi poradí s rozhodováním. Vybral na záda červenou, na rukávy zelenou a myslím, že vybral dobře.


K tomu kraťasy. Léto je za dveřmi a malej fešák musí mít všechno do sady, aby ladil, že jo. Zvolila jsem střih na tepláky s nápletem, aby se mu tam vešla i plína. Náplet jsem teda trochu zkrátila, přišlo mi, že originál byl až moc vysoký. A taky jsem tomu zkrátila nohavice, jen si říkám, že možná trochu moc...no uvidíme.
 

Tadaaa, taky je celá sada dohromady.


No a každý malý frajer potřebuje dvě věci. Svůj auťák a svého dinosaura. O auťák se postarala babička s dědou a o dinosaura já. Jen teda na můj vkus je ta látka fakt hoooodně křiklavá, ale jak si to jeho maminka přála, tak to je (a já na to měla nachystané takové krásné plátýnko s barevnýma kolečkama, pruhovanou žlutou látku...no...nevadí).


Tak teď jen aby byl spokojený náš malý oslavenec. A i kdyby ne, oslavu si užijeme!!! (Pokud teda ve zdraví a s nervama vpořádku přežijeme tříhodinovou cestu s třema rarachama, psem, hromadou věcí a zpočátku také kvalitu českých daaálnic - čtěte da..a..á..lnic, jak drncá povrch silnice...)

1 komentář:

Děkuji za každý komentář, dělají mi radost a povzbuzují k dalším příspěvkům.