Je toho poslední dobou dost a nerada bych časem zapomněla.
S klukama jsme teď dočetli Deník kocourka Modroočky a hned po něm Pohádky skřítků Medovníčka a barvínka. Oboje bylo moc pěkné. Ale nedoporučuju číst hned po sobě. Kocourek Modroočko je tak krásný a jedinečný, že po něm se všechno zdá být tak trochu nijaké a to si zrovna Medovníček určitě nezasloužil. Líbí se mi hlavně jeho poučení v každé kapitole, má tam informace, které se takto děti nenásilnou formou dozví. Třeba že včelky si zalepují úl propolisem, že když lidé pohladí srnečka, jeho maminka cítí pach člověka a odvrhne ho atd. Má taky krásné ilustrace. Docela rádi si půjčíme i další příběhy Medovníčka. Ale tentokrát se budu snažit nečíst před tím něco jedinečného, co nejde trumfnout.
Teď máme rozečteno Míšovo tajemství. Čte se mi dobře, protože je dělaný pro čtenáře začátečníky. Nic složitého a fakt obří písmena. Klukům se zatím líbí. Hlavně proto, že ho dostal Dvojka od Ježíška a stejně jako Jednička dostal knihu pojmenovanou dle sebe. A to ho baví nejvíc. Celou dobu čteme vlastně o něm. Na můj vkus je text až moc jednoduchý, ale nevadí, o mě tu až tak moc nejde.
A teď něco pro sebe.Já jsem si řekla, že je na čase vyzkoušet konečně i někoho jiného, než jen svého milovaného Waltariho. Tak jsem si v knihovně půjčila Šváby od Jo Nesbo. Negativní hrdina nehrdina Harry Hole, tak trochu sympaťák a tak trochu pavouk mě docela překvapil. Nečekala jsem od toho nic, detektivky jsem nikdy nečetla a tak mě to možná ani moc nelákalo. Ale dobře jsem udělala, že jsem to četla. Za dva dny nebylo co číst, psané je to fakt dobře a atmosféra vedrem zalitého Bangkoku fakt stála za to. Ani to rozuzlení nebylo zrovna moc čekané. Jen škoda, že ti seveřani mají tak rychle hotový konec. Moc se s tím nepářou a na pár stranách vyřeší vše. Ale to už k jejich stylu patří a jinak se mi moc líbí. A celou sérii HH si ráda přečtu a nejen to. Jo Nesbo je jeden z mých nových oblíbenců.
Další díly ale v knihovně už nemají. Tak jsem si nechala poradit něco dalšího. Zase trefa do černého.
Nejdříve opět detektivka a severská k tomu. Jejich stručný styl a krátké věty se fakt dobře čtou. Tentorkát Osvoboď nás od zlého. Docela to vystihl jeden člověk, který tuto detektivku obznačil místy za mazec. No jo, je to místy mazec. Obvzláště ten popis vražd. Napjatá jsem byla jak struna, jak to bude pokračovat dál. Přečteno taky snad za dva dny.
Nakonec ale úplná třešinka na dortu. James Rollins, po přečtení oblíbenec číslo jedna. Nikdy jsem od něj nic nečetla a Jidášův kmen byl o to větší překvapení. Dlouho jsem nečetla nic tak dobrého, co by mě vtáhlo natolik, že jsem nevnímala nic okolo, zapomněla jsem kde jsem a četla a četla. Místy mi to malinko připomnělo Šifru mistra leonarda, ale to jen asi jednou kapitolou, která takto byla tématicky stavěná. Ale jinak to bylo několik dějů po různých částech světa, sešly se až na konci kdy to fakt stálo za to. Celé to bylo o znovuobjevení smrtícího viru, který nevinné bakterie mění ve smrtící a to už od dob Marca Pola. Nebo už dřív? Kdo ví, přečtěte si to :-)
Teď mám půjdčenou další hromadu knih a tak se těším a opět poreferuji.
A samozřejmě nesmí chybět nějaká milá fotka nakonec. Nemám nic s knihou, ale tyhle včerejší mráčky taky stojí za to, ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář, dělají mi radost a povzbuzují k dalším příspěvkům.